TO NEJLEPŠÍ ke čtení
Co spojovalo velké spisovatele židovského původu 20. století píšících povětšinou azbukou jako Nathan Rybak, Ilja Erenburg a Isaak Babel? Vedle mnoha společného, daného životem ve Stalinově Rusku, to byla touha podělit se se čtenářem o příběh, který vás pohltí, o vyprávění, které vás celého dočista pozře. Co přivedlo francouzského romanopisce Honoré de Balzaca do Berdičeva na Západní Ukrajině? Příběh, láska, žízeň po životě, špatné silnice? Bůh ví, že nevím. Co ale vím, že jsem to Berdičevo musel vidět taky. Kde se tu proboha ten chlap oženil? Sedím u stolu v místní knihovně a knihovník vypráví, že si nepamatuje, ale děd jeho děda na té svatbě byl. Tady, v domě na náměstí, kde sedíme a pijeme vroucí čaj…
To byli mí učitelé, ti, od kterých jsem se učil poslouchat a vyprávět příběhy, které mají realistický základ. Dějepisu je v knize plno. Z každého příběhu trčí jako sláma z bot mého děda, či spíš praděda. Je-li ten text ke čtení, posuďte sami. Dost odvážně jsem knihu pojmenoval "To nejlepší ke čtení."
